V domečku pro panenky: Nora v Redutě

12/17/2013 5:56 dop. Vystavil Romana Švachová
Prvního listopadu se v rámci Redfestu uskutečnila premiéra Nory, jednoho z nejslavnějších děl Henrika Ibsena. Společně s několika členy SveTru jsme tedy vyrazili na předvánoční představení do Reduty. Roztroušení různě po hledišti jsme zhlédli dynamickou inscenaci, která původnímu textu spíš mnohé přidala (než ubrala) a zanechala v nás různé dojmy. 

Slovenský režisér Rastislav Ballek se rozhodl vyškrtnout všechny vedlejší postavy a necelou půldruhou hodinu nechává na jevišti vyniknout pouze ústřední pár manželů Nory a Thorvalda Helmerových. Nořin rozhovor s Kristinou, ve kterém manželka zpočátku líčí, jak báječně se celé rodině vede, a postupně vyplouvají na povrch skutečné problémy a strasti, je směřován do publika. Představitelka hlavní role Eva Novotná si hned na počátku vybrala jednu z divaček a v průběhu představení za ní i přišla a na chvíli si přisedla. Stejně tak děti, jež se v originálním textu okrajově vyskytují, jsou nahrazeny nahrávkou dětského křiku v pozadí, hračkami, sáňkami nebo dětským oblečením. Scéna je po většinu času minimalistická, herci si vystačí se dvěma židlemi obalenými ve fólii, papírovou krabicí a několika kusy vánočních ozdob. 

Oba herecké výkony jsou po celou dobu hry vyvážené a sebevědomé, především Halberstadtův výkon v aktualizované hře z roku 1879 odpovídá přísnému, lehce despotickému a pokryteckému charakteru Thorvalda Helmera. Přerod Nory, která je z počátku hry stále odhodlaná bojovat za rodinu a nadále hrát roli zábavné panenky v domečku pro svého muže, ale navzdory tomu postupně dochází k poznání, že neví, kým sama je a že to prvně musí zjistit, než bude někoho vychovávat, zde v podstatě nevidíme. Eva Novotná dvě třetiny představení stupňuje napětí díky vzrůstajícímu strachu z odhalení podvodu, kterého se Nora dopustila, kombinuje teatrální přetvářku, krátké expresivní výkřiky ilustrující reálný emoční stav Nory i momenty vyprahlosti, kdy potají kouří v rohu, aby ji manžel neviděl, nebo před ním bezúčelně vyleze po žebříku, jen aby se mu vzdálila. Oba v dialozích, kdy si jen málokdy pohlédnou do tváře, vyobrazují dlouhodobě nefunkční manželství, ve kterém oba žijí sami a pouze hrají své role - jmenovitě roli "hodného muže" a "skřivánka Norinky". Bodem zlomu je až Thorvaldův monolog poté, co si přečte dopis od Krogstada a zjistí, že mu manželka lhala a dopustila se podvodu. Nora odchází přibližně v půli jeho rozlíceného soudu nad jejím chováním, načež on veškerý vztek směřuje dále do židle, aniž by jakkoliv reagoval na to, že žena je už dávno pryč. Jakmile Thorvald najde druhý Krogstadův dopis i s navráceným dlužním úpisem, v úlevě obrací a bere zpět veškerá odsouzení ženy, obžalovaná se sice vrací, ale už neodvratně rozhodnutá k odchodu, odcizená a za bodem katarze i uvědomění, které si prožila mimo scénu. Namísto toho je ponecháno více prostoru Halberstadtovu vyobrazení Thorvaldovy krize, jež vrcholí zcizovací komičností, kdy ho vidíme jako malé dítě, které ztraceně křičící: "Noro, Noro..." ještě chvíli po tom, co ona odešla. Celá hra je zakončena metaforickým strhnutím poloprůhledné igelitové zadní opony, na scénu přicházejí stvůrné panenky a obklopují zničeného a ztraceného Thorvalda. 

Představení je aktualizované především v tom, jakým způsobem vyobrazuje ženu vzhledem k postavení k muži. Otázka emancipace ženy ve společenském měřítku je částečně odsunuta od pozadí, i když stále lehce přítomná, ale o to více na odiv je Nořina role ve vztahu k Thorvaldovi. Podřízená je mu do té doby, dokud před ním hraje svá drobná představení, baví ho a hýčká; jakmile odejde a projde si sama, skrytě, svým poznáním o sobě, stává se enigmou pro sebe, muže i publikum, a o to více je demonstrována Thorvaldova závislost na ní. 

Ballek zvládl aktualizaci Nory alias Domečku pro panenky velmi vydařeně. Jediné, co poněkud tříští výsledný dojem, jsou někdy nadbytečné detaily, které nefungují ani iluzivně, ani jako zcizovací prvek. Například křik dětí, pouštěný z dětské chůvičky na okraji scény, v kontrastu s Novotnou v tu chvíli podávající realistický výkon, ale mazlící se s dětským oblečením, jako by to byly samotné děti. Taktéž její kontakt s publikem působí trochu samoúčelně. Závěr, kdy je stržena clona a přichází na scénu živé panenky, by byl se zbytkem hry lépe propojen, kdyby mezi hračkami, jimiž se to na scéně hemží, byla i jedna panna podobná těm v závěru. Celkovému dojmu a vyznění hry ale tyto drobnosti neuberou; odcizená, chladná i dráždivá, taková je Ballekova Nora v Redutě. 

Reportáž z představení na webu České televize zde

0 Response to " V domečku pro panenky: Nora v Redutě "

Okomentovat